A-prodej - Jsem hrdou taxikářkou...

V den zkoušek jsem přišla našrocená, perfektně oblečená, perfektně vystupující. Mí spolužáci měli téměř všichni tepláky Adidas a zaplacené výsledky zkoušek. Byla jsem tam jediná žena a zvítězila jsem čestně, k čemuž mi komise zkoušejících velmi srdečně gratulovala...

Drazí přátelé,

dovoluji si Vám zaslat svůj příspěvek článku z pracovní profese.

Ten můj příběh se udál v roce 2000, kdy jsem si v dubnu koupila nové velké auto, Octavii, na leasing, abych mohla náležitě reprezentovat před klienty realitní společnost, pro kterou jsem pracovala tehdy již 5. rok. Společnost měla jisté těžkosti, ale protože jsme je vždy překonali, nebála jsem se tento krok učinit a závazek v podobě vysokých měsíčních splátek na sebe vzít.
V červnu téhož roku, tj. za 2 měsíce přišel krach a já jsem se ocitla přes noc bez práce.
Velmi krátce na to mě opustil i můj manžel, protože nedokázal na sebe vzít břemeno podpory, přesto, že já jsem to pro něj udělat dokázala, a tak jsem zůstala se 2 pejsky, "dojnou krávou" Octavií a svými 46 lety na krku sama. Horečně jsem vymýšlela, jak ze situace ven. I napadlo mne, že budu taxikářkou. Všichni si ukazovali na čelo a mysleli si, že jsem přišla o rozum. Já jsem neměla na rozmyšlenou příliš času, musela jsem jednat rychle a volit takové povolání, kde jsem si byla jistá, že na splátky, byt, živobytí, sebe, psy atd. vydělám.
Věděla jsem, že díky předchozímu povolání znám výborně celou Prahu, řídit že umím také dobře, a že se domluvím kvalitně anglicky, německy i rusky.
Přihlásila jsem se tedy na příslušném inspektorátu a měsíc jsem horečně studovala veškeré potřebné materiály.
V den zkoušek jsem přišla našrocená, perfektně oblečená, perfektně vystupující.
Mí spolužáci měli téměř vesměs tepláky Adidas a zaplacené výsledky zkoušek.
Byla jsem tam jediná žena a zvítězila jsem čestně, k čemuž mi komise zkoušejících velmi srdečně gratulovala a já jsem byla na sebe také hodně hrdá.

Praxe byla tvrdá, byla to nejkrutější džungle, kterou jsem v mém dosavadním životě musela projít. Jistě z médií znáte chování a manýry taxikářů.

Nikde jsem nemohla zastavit, abych naložila mávajícího klienta, protože všude byl něčí štafl. Kamkoliv jsem přijela a klient by si mne býval přál, protože jsem se s ním prostě domluvila v jeho rodném jazyce, byla jsem vyštípána a vezl jej někdo v Adidas oblečku, za velmi nepoctivou cenu a s nožem pod sedadlem. A mně nezapomněl vyhrožovat, že jestliže tam někdy naložím, v nejlepším případě to odnesou moje pneumatiky.
Praha a centrum je malé, v této branži je každý nový hned znám a pokud máte nové auto a jste žena, tak o vás každý hned ví. Neschováte se.
Všude vám vyhrožují, bojíte se.

Jednoho večera jsem na Jungmannově náměstí naložila zoufale mávající klienty. Samozřejmě jsem se bála zastavit, protože jsem měla za sebou štafl, kde stávali velmi ostří hoši a hlídali si, aby tam nakládali jen oni. Klienti mi ale skočili téměř pod kola, takže mne zastavit vlastně donutili. Stáhla jsem okénko a oni se německy ptali, za kolik bych je dovezla kamsi na Vinohrady či rozhraní Vinohrad a Prahy 10.
Řekla jsem jim, že podle taxametru, že to ještě přesně neodhadnu, že jsem nováček,
ale že se domnívám, že asi kolem 300 Kč. Hup, a měla jsem je v autě, protože taxa ostrých hochů zněla 600 nebo nic.
Cestou jsme pohovořili německy, u cíle jsem trochu zazmatkovala a netrefila jsem přesně odbočku, takže jsem si sama sobě začala nadávat výrazy jako šajze, himmelhergot,
bin ich blede a podobně, protože jsem na sebe měla vztek, že nejsem perfektní.
Cena se mojí chybou vyšplhala asi na 350,- Kč ale já jsem jim řekla 300,-. Oni mi dali 1000,- Kč a řekli, ať si zbytek nechám, že jsem poctivá a bezva.
Díky mému vystupování a znalostem jsem se pak stala nejlepším řidičem jedné TAXI společnosti, vozila jsem vesměs cizince, kteří si mne žádali a měla jsem s nimi velmi příjemné zážitky z cest nejen po Praze, ale i třeba po naší republice atd.

Nikomu nepřeji, aby musel projít tím, co já. Ale každému přeji, aby ho poctivost
a čestnost dovedla k vítězství, tak jako mne.

Byla to strašně tvrdá škola. Dnes, když se ohlížím zpět, tak vůbec nedokážu pochopit,
jak jsem to dokázala. Pracovala jsem 12-14 hodin denně, 7 dní v týdnu. Vše jsem poplatila a zvládla a od té doby vím, že na nikom nezávisím, že dokážu dřít a že jsem prostě dobrá.


Co je třeba umeť a znát?
Je třeba znát perfektně místopis Prahy i jejího okolí a stejně tak i místopis Čech.
Tj. tisíce ulic zpaměti, dále adresy všech možných i nemožných institucí, veškerých známých i méně známých muzeí, divadel, zastupitelských úřadů, nemocnic... a hlavně vědět, jak se kam dostanu nejrychleji nebo nejlaciněji.
Dále je důležité být stále ve střehu, pokud se provozu na silnici týká, a to tak, že ze všech stran, i z těch, kde by člověk hlídat ani nemusel. Je potřeba být dobrým psychologem, předvídat nepředvídatelné, být dobrým obchodníkem, umět jazyky a to tak, že dobře, jinak se nemá člověk šanci správně domluvit a správně pochopit zákazníka.

Co vás prudí?
Co mne prudilo, bylo jednoznačně hyenické chování ostatních taxikářů, a to jak
k zákazníkům, tak i ke kolegům. Hyenické bylo a bohužel stále ještě je. Také jsem mívala i chvíle, kdy jsem se bála o svůj život. Velmi a moc. Ale přežila jsem. Byla jsem dobrý psycholog. Jeden pasažér si mne stopnul za husté mlhy asi ve 03,00 na Plzeňské ulici.
Po nastoupení do mého auta jsem si teprve všimla, že je dost dobitý, celý od krve. Peníze neměl, samopal a nůž ano. K lékaři nechtěl, moje ošetření odmítal. Byl to Rus
a stále jen opakoval, že někoho zabije a ať jej odvezu za sestrou, kdesi na Praze 5,
ta že mi zaplatí. Zaplatila a on mi moc děkoval a omlouval se.

Co je na této práci výhodou?
Jednoznačnou výhodou je asi to, že člověk má volnou pracovní dobu, může pracovat
24 hodin nebo jen 1 hodinu denně. Nemá žádného šéfa a sám si určuje svoji prosperitu. Má možnost se potkávat s ohromnou spoustou lidí v nejrůznějších situacích a nevím proč, ale mnohokrát jsem byla mnoha význačným osobnostem známým z filmu, televize
a medií možná blíže než kdokoliv jiný a vyslechla jsem i velmi intimní informace.
Díky dobré jazykové vybavenosti se člověk může dozvědět například informace, jak se žije lidem v cizích zemích přímo od nich, bez médií, bez cenzury, bez zkreslování. Potkala jsem klienty z celého světa. Je to pocit, jako když cestujete.


Vaše Františka N.


Děkujeme za příspěvek, byl ze všech čtenářských textů tohoto týdne jednoznačně nejlepší! Máte-li někdo chuť napsat nám právě o té vaší profesi, zúčastněte se naší páteční redakční soutěže o 500,- Kč. Nejlepší text týdne zveřejníme následující pátek, nejlepší text měsíce vyhrává !
Podmínkou soutěže je zodpovězení třech otázek, které se v každém soutěžním textu opakují.

Odhal svou profesi - 9.12.
Odhal svou profesi "Jsem prodavačkou" - 16.12.

[2005-12-23]
Autor článku Jsem hrdou taxikářkou...: soutěžní článek