A-prodej - Jsem božskou manažerkou

Sleduji vaši soutěž o profesích a jsem trochu překvapená. Píší vám čtenáři, jejichž práce je povětšinou všední a taková, že by ji mohl zvládnout každý. Nechci jim nijak upírat zásluhy, přeci by ale také bylo dobré představit zde práci, za kterou se člověk léta plahočí, a to pomocí věčných studií, školení, kontaktů a velkého sebezapření.

Právě díky tomu jsme se dostala na místo managera. Jsem pyšná na to, že přede mnou mou pozici zastávali vždy jen muži. Myslím, že by se naše ženy měly více prosazovat a více si věřit.
Mám vysokou školu a výborně se domluvím třemi světovými jazyky. V oblasti dopravy jsem pracovala už jako studentka, a tak si zahřívala místečko ve firmě, které nyní velím. Domlouvám obchody za miliony korun a organizuji práci 23 lidem. Nebylo a není to snadné, práce mě zcela pohlcuje - na rodinu nebo děti není ani pomyšlení.
Je asi dobré uvést zde příběh z oblasti mé profese, vybrala jsem svou nedávnou příhodu s klientem.

Schůzka se konala u příležitosti dobrého oběda, ve vyhlášené restauraci v centru Prahy. Obchod jsem předem považovala za uzavřený, zástupce tohoto klienta mě už znal, jednání vždy proběhlo ku spokojenosti obou stran.

Tentokrát klient do restaurace doslova přiběhl a ani neměl kravatu. Měl dokonce jen svetr a vypadal jaksi mimo. Získala jsem tímto psychickou převahu, což je u jednání tohoto typu velkou výhodou. Jedná s vždy v podstatě o licitování, a za konverzací u dobrého oběda se většinou skrývají velké sumy peněz. Klient byl ale nesoustředěn, zcela lehce jsem přihodila další nabídku a byla si jistá, že mi na to neskočí. Skočil, a to tak, že věc jen bezduše odkýval.
Najednou mu zvonil mobil.

Byla jsem zaskočena, na jednání tohoto typu se většinou telefony vypínají nebo alespoň nechávají vibrovat bez zvuku. Jeho tvář při telefonu postupně bledla, aby nakonec dostala růžovou barvu. Po položení telefonu jsem se podivila ještě víc. Klient odložil napíchnutou hranolku, popadl tašku a odcházel! Byla jsem v absolutním šoku, protože toto si při obchodním jednání nemůže dovolit. Změkla jsem po jeho jedné, vše vysvětlující větě: "Právě se mi narodil syn"! Jinak nepozdravil, k obchodu nic neříkal a zmizel ve dveřích.
Není asi důležité psát, co si o tom myslím. Ale kdo nedokáže oddělovat práci od soukromí, nemá na těchto postech co dělat.


Co je třeba umět a znát: Je třeba toho znát skutečně hodně. To si asi umí představit každý, kdo pracuje na nějaké důležitém a zodpovědném místě. Komunikovat cizími jazyky, mít organizační schopnosti a talent k obchodování. A pak trpělivost a vztah ke své práci.
Co vás prudí: Případná neprofesionalita.
Co je na této práci výhodou: Výhod je spousta, benefitů je celá řada. A v té neposlední jsem finančně zajištěna až do smrti.

Zdravím vás, Marta


Tímto příspěvkem pokračuje redakční soutěž s názvem Odhal svou profesi. Soutěže se může zúčastnit každý z vás, stačí napsat příběh o vaší práci a zodpovědět tři stále se opakující dotazy. Nezáleží na tom, jakou profesi vykonáváte, důležitý je váš pohled na ni. Napsat nám o svém povolání může kdokoliv, ať už používá v práci smeták nebo zlatý diář.
Nejlepší příspěvek týdne zveřejníme v pátek, nejlepší článek měsíce jde do vydání poslední pátek v měsíci a vyhrává 500,- Kč.

Všechny soutěžní články najdete v rubrice Hala bala, téma peníze bez obav.

Příspěvky zasílejte na [email protected]

[2006-01-13]
Autor článku Jsem božskou manažerkou: soutěžní článek